Kdo jsem
Na první pohled jsem normální mladá žena. Pocházím z obce nedaleko Brna. Mám malého syna a v současnosti skvělého partnera. Ale v myšlení jsem trochu jiná, než většina. Vždy jsem dělala vše po svém a nikdy nezapadala do většiny. Do věcí jsem šla po hlavě a nikde dlouho nezůstávala, takže na můj poměrně mladý věk mám hodně zkušeností. Ušla jsem velký kus cesty.
V mládí jsem byla spíše samotářská, hodně jsem si snila, toužila jsem po lásce, poznat ji, okusit, tolik jsem o ní slyšela, chtěla jsem vědět jaká je, jaký je to pocit. Pak přišlo první zklamání a byla to obrovská bolest, život byl ještě těžší. Začla jsem chodit mezi lidi a vyhledávala jsem společnost, samota byla utrpení. Vlastně celý život jsem špatně nesla, nechápala jsem proč tu jsem, proč se všechno děje, jaký to má význam. Brala jsem život jako trest, utrpení. Střídaly se mi v životě chvíle euforie a chvíle utrpení.
Proč to vše píši? Abych vysvětlila tu změnu. Zase to byla láska a utrpení, kteří mě navedli na mou cestu..
Najednou jsem otevřela oči, uviděla svět úplně jiný, než mne učili doma a ve škole. Vše bylo jinak. Jak kdybych do té doby žila zavřená v pokoji o čtyřech stěnách, v prázdném pokoji, kde jsem byla nešťastná, toužila jsem po něčem více a nevěděla jsem, že stačí jen vyjít ven. Když se mi podařilo otevřít ty pomyslné dveře, uviděla jsem ten pestrý, obrovský, nádherný, kouzelný svět plný zázraků. Už se cítím doma, krásně, v bezpečí, v klidu, míru, lásce, harmonii. Nemám problém se životem a beru ho jako dar a ne trest.
Pro mne ta nejcenější věc. Ráda bych pomohla i jiným, aby vyšli ze svého utrpení a žili si svůj život nádherný, plný lásky a harmonie.